Uvozovky používáme na odlišení přímé řeči, doslovných citátů, přesných názvů (např. knih, skladeb, článků, časopisů, spolků – z důvodů zachování zřetelnosti textu, nejsou-li již jinak typograficky vyznačeny), výrazů z cizího prostředí, nespisovných výrazů, výrazů ironických, výkladů významů slov atd. Uvozovky přiléhají vždy těsně k výrazům, které ohraničují (tedy „takto“).
V češtině užíváme tři varianty uvozovek: dvojité „ “, jednoduché , ‘ a boční » « (případně i jednoduché boční › ‹). Jako základní však slouží pouze uvozovky typu 9966 (tj. dvojité „ “) – je třeba dávat pozor na různé podoby, které jsou v češtině považovány za nesprávné (“ ”, " " apod.). Ostatní typy uvozovek (v první řadě jednoduché, až v druhé řadě boční) se užívají pouze v případech, kdy do uvozeného textu potřebujeme vložit ještě další uvozovky (např. v případě přímé řeči uvnitř přímé řeči). Podotýkáme, že náležitému psaní uvozovek (dole a nahoře) mohou bránit technické možnosti pisatele.
Pokud se vedle sebe objeví dvojité a jednoduché uvozovky, nesmí vytvořit „trojitou“ uvozovku. V hladké sazbě je nutné vložit mezi uvozovky úzkou mezeru nebo provést vyrovnání, v textech psaných v textovém editoru však mezeru mezi uvozovky nevkládáme, úzká mezera mezi uvozovkami se zde vytvoří automaticky (např. Petr to potvrdil: „Pepa říkal: ,Franta je kanón.‘“).
Linky:
prirucka.ujc.cas.cz
Vítáme vás! Více o těchto stránkách najdete v sekci Vaše inspirace v citacích.
„Taiji (ki) je stále tady a teď a není na něm nic nadpřirozeného. Máme plně vybavený energetický systém. Jsme neustále plni energie (my jsme energie) a neustále tvoříme svůj život, náš svět. Naše myšlenky dávají směr energiím a ty pak vytvářejí všechny naše životní situace, formují naše tělo, přitahují podobné. Naše obsahy vytvářejí všechny materiální formy. Jsme skuteční sochaři forem. Našimi nástroji jsou naše pozornost a myšlenky, které jsou zároveň energií, a ta je formou (předlohou) pro materiální tvary. Tento přepis je tu stále a takto je tvořen náš svět. Je to praktické fungování reality. Můžete dělat, co vás napadne – meditovat, stavět se na hlavu, tvrdit, že to není, ale nic se na tom nemění. Jsou to pravidla hry. Můžete je respektovat a využít, anebo ignorovat. Je jen na nás, jak vědomě je budeme používat. V každém případě - my sami jsme tvůrci svého života, těla a událostí a pokud za to přijmeme zodpovědnost, můžeme se stát skutečnými mistry a ekvilibristy.“