„zdává se jí o wacra renaco, stromu, ze kterého teče léčivá míza, chodí jí do snů jeho duch. enrique ji k němu zavedl.
cestou pralesem kutálí hlavu před sebou, uvažuje, omílá, po hodině pochodu před ní stojí obr. kořeny nad zemí, vlní se do všech stran, mimoúrovňové křižovatky. mačeta zatne, rána bíle krvácí, pomocí stočených listů šaman sbírá mléko do misky, tiše pobrukuje. wacra renaco. ama se dotkne mízy, mne ji mezi prsty, očichává. neboj se, ochutnej. smetana, lepivá a vláčná, táhne jazyk k hornímu patru. je jí líto, že strom krvácí, bojí se, že ho to bolí. opře se o kmen, s uchem na hladké kůži slyší jeho hlas.
nevím nic o bolesti. vím jen, jak věci jsou.“
[Pošli citaci mailem] [Všechny citace z knihy]
Linky:
google.cz